Zaslepen podstatou jara
7. března 2012 v 20:27 | greengrocer°
V občasných intervalech proběhne nebeský beránek po obloze a Oskar dohlíží na rychlost a směr jejich pobíhání sem a tam. Noví přistěhovalci z dalekých teplých krajin prozpěvují pod okny chystaje svá nová útočiště na příštích pár teplých měsíců. Vidina nových potomků je dělá šťastné a odpovědné ve stavbě hnízda. Jeden na druhého už pokukují, aby mohli spustit kolotoč, jenž tak rádi podstupují všichni živí tvorové, možná hrubší pohlaví u kudlanek to občas zvažuje, ale oběť je oběť. Prví odvážní cyklisti vyráží na naleštěných kolech, jejichž pneumatiky zrovna nahustily novou pumpičkou na letošní sezonu. Odhalování nově zaoblených křivek po Vánocích dodává na odhodlání provádět jakékoliv sportovní aktivity. Prošlapujíc čerstvě orosenou trávou pociťuji přes mé plátěné boty každou ranní kapku, tak důležitou pro některé živočichy v pouštích. Nové výhonky snažící se dotknout či možná protnout nebeské berany jsou zastřihávány a ponechány v naději příštímu roku. Probuzení slepci v podzemí mají ohromnou vytrvalost v provokování zahrádkářů a oblak dýmu s dřevěným nádechem linoucím se z komína chalupy prokazuje ještě trochu tepla stále chladnému podnebí. Zastaven přílivem nových nadějí, vášní, vůní, chutí i myšlenek padám do těchto mokrozelených peřin a objevuji tu malebnou přírodu jara. "Sen je skutečný", povídá krtek a s rychlostí blesku se zahrabe zpět stříkajíc hlínu všude kolem. Tak si to pojďme užít...
GreenGrocer°

Velký oči
4. března 2012 v 23:47 | greengrocer°
Postupně se propadá můj náhled na vše kolem mě a tak trochu začíná krátkometrážní naučný dokument o pravdě na tom světě. Jako zrovna narozené mládě plno elánu a kapes plných růžových brýlí vytahuji ty s největšíma dioptriema. Nádherně je na té zemi, žádný svinstva, nic hloupýho, nic zákeřnýho prostě paráda.
Situace se mění v jednu sekundu, kdy brýle upadají pod tíhou neskutečného kouzla pošetilosti. Rychlý obrat z pohádky do hororu čelit slečně s ďáblem v těle a těšit se z jejího možného uzdravení. Vdechnout svému řemeslu vymýtání novou naději a postavit se na nohy dokud mi je někdo neusekne, nezlomí či neustřelí.
Touha změnit je velká a bude to trny ověnčená dlouhá strastiplná cesta.
GrrrrrrGrrr
Tma jak v klobouku
12. února 2012 v 20:13 | greengrocer°
Minulý týden zázračně utekl ze spárů člověka divoce po něm prahnoucím. Nebyl obyčejný jak si vzpomíná, ale přesnou podobu ze své malinkaté hlavy už nevytáhl. Bohužel dnes jej viděl znovu, ale jen na chvilku než na něj padla černočerná tma. Kolébavá chůze uspala jedince jako by byl ve své poctivě vystlané a vyhřáté noře. Než byl pohlcen mrakem černoty spatřil frak, naleštěné černé boty a hlavně podlouhlou dobrotu, díky které tento příšerně nebezpečný souboj člověka se zvířetem s radostí denodenně podstupuje. Jako Bugs Bunny, jeho největší idol, denně potřebuje nastřádat kopu oranžových dobrot do nory a ještě si udělat šprťouchlata z lovce. Dnes to nevyšlo a podřimující ve tmě jde vstříc novému životu.
Najednou je popaden za uši a vytáhnut. Zajíc se nečekaně octl v přeplněné obrovské místnosti plné lidských stvoření, které začali mohutně mlátit svými packami o sebe, když jej uviděli. Podíval se pod sebe a viděl černý klobouk, v kterém si také tak pěkně chrupkal. Po chvilce byl navrácen do tmy, naštěstí do tmy jak v klobouku. Jediné co nepochopil, proč mu takhle neplácají packami i na poli při souboji.
GreenGrocer°
Výletní výtečník
9. února 2012 v 0:48 | greengrocer°
Každopádně se opře do plachet a vyletí vzletně, aby sám poznal jak ta překrásná země vypadá. Stroj sestrojený během nevšedních večerů připomíná obyčejný vor s prostěradlem červenobíle pruhovaným zavěšeném na kůlu. Plánovaná cesta bude tak dlouhá jak dlouhé ji bylo naplánovat a mocný vítr rozhodně rozhodne o délce a rychlosti letu letního cestovatele.
Velká oběť padla za přípravu nejdříve neuskutečnitelně vypadajícího výletu, přeci jenom autor sám překousnul surovost a syrovost a pustil se do realizace s takovou vervou, že by mohli závidět.
Milá nebuď smutná, už se přeci nevrátím, řekl před vzletem dívce vzhledné. Dívka ale plakala pro případ, že by se jí vrátil. Ráda ho má, ale nevidí mu do hlavy, neslyší ho tak jak by si přála a hlavně mu nerozumí, když mluví cizí řečí. Je to Čech jak poleno a ona krev a mlíko - žádní předci ze dřeva přeci, každý den jí koluje v hlavě tato myšlenka jako na sprinterské dráze.
Odletěl snad navždy, pošťouchl ji otec.
Dost bylo rozumů dost bylo hádanek. Pryč z toho snu a zpátky do reality. Pro nic za nic tu nejsme. Prosnít celý život by byl hřích. Kupředu plachetnice, vzkázal otci výtečník s nejednou vizí nové budoucnoti v kraji vzdáleném.
Posedlost cestovat v růžových zámcích, mít možnost spadnout do načechrané zeleně, plynout vzduchem jako myšlenka, která hledá majitele a dotknout se toho, co všichni hledáme. To bych chtěl, posteskl si a zmizel s větrem v prostěradle v západu Slunce, které mu svitlo na lepší časy.
GreeeeeeeeeeeeeeeenGrocer°
Nymfomanky na narkomany
21. ledna 2012 v 23:58 | greengrocer°
Nadržené nymfomanky nařkly najednou narkomany nacházející nová narkotika: Nejste nevinní nýmandi!
Narkomani naštváni novou nadávkou, nezkrotně nasáli Nasofan nozdry. Naladěni nevšedním nádechem nosního nástřiku, neoponovali. Nymfy nespokojené napadly narkomany nasračky :) novou nadávkou: Nesert* nebo nebude nic nicky!
Narkomani neustále našrot na náledí nemotorně našlapovali a nadhodili: Nasofan nedáme nestydy! Nádherně nás nadnáší! Noční norek na náledí! Na Neptunu nejsou norci Norberte!
Norbert náhle naskočil na nohu nymfomanky Nadi. Naďa natáhla Norbertovi. Norbert napad na náledí nosem. Naskočil na nohy, nastříkl Nasofan, nýbrž neviděl norka. Nediskutoval. Nevinný nádech, nevinný náhled na Naďu. Naďa nijak než nevinně nechtěla. Norbert nezbytnou nevinnost Nasofanem neztratil. Nakonec Naďa Norbertovi nedala, neboť Norbert nemohl najít nářadí.
Dobrou noc,
GreenGrocer°
Reflexe míjící
19. ledna 2012 v 17:33 | greengrocer°
Mohl zvolit jednodušší cestu směřující k velmi trapnému okamžiku, jenže jeho okamžitost se projevila zrovna v nejméně potřebnou chvíli. Proběhl chodbou a počítal notebooky uzavřené v místnosti se dvěma umyvadly, kde kdysi stávalo jen jedno masivní a krásné zakončené neméně masivním poskytovatelem vody. V mžiku jím projela bezmocnost zapomenout na počty, které provedl a číslo utkvělo v paměti. Proběhl chodbou tak dlouhou jako sprinterská trať, na níž se nejčastěji zaměřuje oko veřejnosti. Po schodech dolů a hned nahoru uviděl kráčející zhmotněnou krásu oblečenou tak, jak si pamatuje jen on a ostatní čitatelé večerní poezie o laskavosti ženského těla. Nohy jak z kamene se ne a ne pohnout a uskočit před pohledem hlubokých očí. Nakonec přece jen zlomili svou tvrdohlavost a posunuli jej na podlahu, kde odcitovaly slzy své dojetí z potkání. Bohužel nikdo si jej nevšímal a pomalu se přesunul do pokoje s umyvadly, kde nepáchal takovou ostudně mokrou škodu na podlahu. V tom prošla silueta kolem otevřených dveří, ale ani jeden okamžik pohybu jejího těla nenaznačoval zájem o míjející pokoj a o umyvadla zaslouživší si obdiv. Pohyb utichl a pláč ustal. V tom rychlými kroky se silueta vrací a on se chce radši propadnout do jakéhokoliv jiného bytu se dvěma umyvadly. Silueta prochází a hledíc přímo na konec nekonečné chodby zdraví osobu u umyvadel pouhým Ahoj. Propad proběhl. Procitnutí proběhlo taktéž úspěšně.
GreenGrocer°
Spasit sebe samotného
5. ledna 2012 v 19:10 | greengrocer°
V minulosti protkané neřestmi, podivnými lidmi a agresivitou spojenou s přemírou arogance se jevil sám sobě jako spasitel.
Dnes po 20 letech osamění v místnosti s malým oknem těsně pod 3 metry vysokým stropem přivádějícím záblesky denního slunce a půlnočních úplňků se pomalu táhne chodbou a pochoduje do světa mu tak vzdáleném.
Spasil jednu ubohou lidskou duši. Proč on by neměl dostat zrovna nějakou cenu míru za laskavost a odvedení dobré práce? V místnosti plné lidí v hábitech a veřejnosti opovrhující jen jednou osobou v té honosně naladěné atmosféře před chvílí, kterou "Spasitel" už pomalu začal chápat. Plivající dav umlčen hlávním hábitonošem. "Spasitel" probodnut tak arogantním výrazem jaký on sám ani neposkytl snad nikdy v životě.
Krok za krokem neví, co bude dál a před ním se otevírají dveře jedny pak druhé pak třetí a další už radši ani nechce počítat. Poslední dveře si smí otevřít sám a v tom mu oči začnou ronit jednu slzu za druhou z návalu světla, které tak dlouho na přímo neviděl. Upadne na kolena a nechtěný pláč se stává děsivou scénou pro strážce, jež ho měl na starosti celých dvacet roků. Sám ví, že "Spasitele" nečeká nic dobrého, jenže pomoci není.
Den po dnu odpočítával, kdy se bude moci vrátit na světlo světa. 7299 a věděl, že jedna jediná a ta nejdelší noc jej dělí od svobody. Bohužel sám v sobě cítil, že by raději zůstal zde. Doba venku utíkala bez něj a on ji v malé cele nemohl doběhnout. Utekla tak moc, že síly dohonit ji v té situaci v jaké je, už nemá. Zvedl se z kolen a procházel ulice, pozoroval lidi, koupil si své poslední jídlo v životě a.....
GreenGrocer°
Radost ze života
10. prosince 2011 v 0:23 | greengrocer°
Vyletět a podívat se na svět z nového pohledu bez komplikací a snést se kamkoliv, kde je nelibost v zapomnění. Podívat se do očí obrovské výzvě, chytnout se za dlouhé nádherně vlnité vlasy s mnoha možnostmi a variacemi účesů poskytující ne jednomu kadeřníkovi radost z jeho povolání a prožít výlet do světa bez starostí. Proplést se nástrahami a kompletní smůlou lepící se na prsty při každém doteku poraněného jehičnanu ve tmě tak husté jako bažina snažící se, co nejlépe plnit účel její existence na planetě Zemi. Zbytečně se nabourávají dávno zapomenuté okamžiky plné ledu, běhu a pádu i smíchu tak překrásně zbarveného podvečerním šerem s padajícím sněhem a namrzlou cestou k nedostižnému autobusu, který chtěl stihnout ten, co tu byl.
Půlnoční běžec ztratil znovu nalezenou cestu do neznáma a pátrá osudem této noci. Hledá světlo na konci cesty, která se pomalu ale jistě stává trnitou a nepropustnou bránou jeho svědomí. Zrazen svými smysly nakonec usíná tam, kde to nejlépe zná a domáhá se pomoci ostatních, jelikož sám už zanechal i poslední jiskru naděje.
Nikdy nezkoušej! Buď to udělej a nebo vůbec nedělej! Od zkoušení je zkoušečka...

Barvy světa
5. prosince 2011 v 1:29 | greengrocer°
Bílá jako barva neutrality života, nerozhodnosti a přitom velká moc prázdnoty a běloskvoucí se porozumění v očích čistě bílé holubice či labutě. Neskonale přitažlivá je bílá barva ubrusu na stole pro rajčatovou polévku, vysloveně provokuje každé dítě. Mír a klid pro celé lidstvo přináší barva přitom tak chladná v podání sněhu a mrazu, kdy jdete nad ránem ulicí a víc než oblak vydechnutého horkého vzduchu nepřipomene jak je zima krutá a přitom spravedlivá ke všem žijícím tvorům.
Modrá dává prostor pro volnost a nezkrotnou sílu jako nekonečně dlouhé vlny moře táhnoucí se podél pobřeží a zařezávající se do pevniny, čímž vytváří obraz soupeře, jemuž tak snadno KO neudělíte. Nekonečno se také promítne na nebi dokud nepřijdou nebeské ovečky a jehňata a nepřeruší klid blankytného nebe. Snílkové v podzemí, slepí banditi kypřící půdu, budou vždy ochuzeni o tuto neskonale překrásnou hru na obloze a přitom jsou šťastní a modrá barva je zajímá asi tak jako letadla kroužící kolem světa za účelem poskytnout pohled pod lupou na nebe, jež je tak originálem každou vteřinu.
GreenGrocer°
Pro nic, za všechno
4. prosince 2011 v 22:07 | greengrocer°
Krásná dívka s dlouhými kaštanově hnědými vlasy si užívá letního slunce a to tak na plno, že svým mladým, časem neposkvrněným tělem, obsazuje rybník a dává v momentě znát celému okolí přenádhernost ženského těla v plné kráse. Zbojníci schovávající se v bukovém lese nedaleko nemohou nechat na pokoji ani jeden záhyb těla této venkovanky jejich očima. Divoká krev se v nich jen rozpíná a všechny zábrany padají pod tíhou myšlenek tak nemravných a zkažených hodných jen potulných povalečů a pytláků.
V tom opata přepadne zvláštní pocit při pohledu dalekohledem do krajiny jeho opatství a přeruší okamžik jeho každodenní rutiny pozorování přírody a zvěře, u které se snaží dopočítat nějakého finálního počtu, ale ne a ne se přestat množit a umírat. Uviděl, co ještě nikdy neviděl a ani by nechtěl vidět. Při tom se ho zmocní myšlenky pro něj tak hrůzostrašné a nepřípustné a způsobí mu nejedno trhnutí tělem. "Přiveďte ji a hned!"
Tímto rozsudkem předem ovlivnil průběh života vesničanky, která trpí jen za svou krásu, neostýchavost a opatovu moc zamanout si zrovna, co jej popadne i přes stanovené zákony psané i nepsané, hodnoty stanovené i nestanovené, morální i abnormálně nemorální.